Stárnutí a dlouhověkost
Stárnutí je trvalý proces, jemuž naše těla podléhají za všech okolností. Během stárnutí dochází k úpadku většiny fyziologických funkcí, včetně buněčné imunity. Když tělo stárne, ubývá adaptivní kapacita, která je nezbytná pro zachování homeostáze ve stresových podmínkách. Jakmile už není možné zachovat homeostázi, ochabuje fyzický, emocionální i duševní zdravotní stav.
Adaptogeny mají schopnost zpomalovat proces biologického stárnutí tak, že omezí vlivy a faktory, které jsou příčinou fyziologického stárnutí.
Problém je v tom, že hladina kortizolu na rozdíl od jiných hormonů (jako např. testosteronu či DHEA dehydroepiandrosteron) s věkem neklesá. Mnoho nemocí, které souvisejí s věkem, vzniká kombinací účinků daných zvyšující se hladinou kortizolu v těle a snižující se hladinou hormonu DHEA (je vyměšovaný vnitřní kůrou nadledvin a má vliv na sexualitu a libido).
Stárnutí nastává proto, že dochází k akumulaci škodlivin v těle, k opotřebování těla, nastávají anabolické a katabolické aktivity, roste zánětlivost, přidává se oxidační poškození. Buňky se nedostatečně očisťují či nahrazují novými. V průběhu let narůstá každodenní opotřebení organismu, zvyšuje se allostatické zatížení a slábne adaptivní energie, která by to zvrátila. Opotřebování těla nastává i v důsledku probíhajícího chronickému stresu, jsme-li dlouhodobě vystavení jakýmkoliv z mnoha druhů stresorům. Existuje ještě inflamační (povrchové prostřednictvím zánětů) stárnutí a katabolické (rozkládající bílkoviny, tedy i svalovou hmotu) stárnutí, kde oba typy jsou destruktivní a je nutné je zastavit. Protože jinak se při stárnutí ztrácí svalová hmota a přibývá tuk (dochází k omezení pohyblivosti, velké námaze při běžných úkonech jako je obout se atd.).
Inflamace – je jev, jak tělo během času zvládá záněty. Zánětlivost se během roků, když stárneme, zvyšuje. To si uvědomují lékaři a vědci. Jsme přímo svědky epidemie zánětlivých onemocnění, nemocí srdce, Alzheimerovy choroby, cukrovky, artritidy, aterosklerózy a rakovin.
Oxidační stres – je podstatný jev, který zatěžuje tělo vlivem zvyšující se produkce volných radikálů v něm. Reaktivní radikály kyslíku a dusíku ROS-RNS mohou buňkám způsobit vážné poškození. Zvýšený počet volných radikálů bývá vyvolán stresem či některým onemocněním. Za normálních podmínek zvládá tělo volné radikály poměrně snadno.
Dříve se považovaly procesy buněčné oxidace a stárnutí za nevratné, chybně. Ale není tomu naštěstí tak. Vědci zjistili, že proces stárnutí lze zpomalit, zastavit a dokonce vrátit zpět (ke zdraví)!